Byli jsme na Hlavní pouti na Mariahilf

„Panno Maria, pomoz nám najít odvahu nebát se jít Tvou cestou a nikdy nezradit svoji víru.“

V jubilejním roce, kdy slavíme 300 let od založení poutního místa Mariahilf, jsme se v sobotu 11. srpna 2018 zúčastnili Hlavní pouti. V 10:15 hodin P. Mgr. Mariusz Tomasz Banaszczyk, rektor poutního místa, přivítal poutníky a seznámil je s programem dne. Následná modlitba radostného růžence byla kromě jiných úmyslů obětována hlavně za odprošování a zastavení vraždění nenarozených dětí. V 11:00 hodin byla sloužena děkovná mše svatá, kterou celebroval emeritní světící biskup olomoucký Mons. Josef Hrdlička, koncelebroval jesenický otec děkan P. Mgr. Stanislav Kotlář se spolubratry.

Hudba byla tentokrát v mužské režii. Díky patří mužskému pěveckému sboru Campanula Vocal, za doprovodu varhaníka z Mikulovic Michaela Dvořáka.

Úvod mše svaté patřil děkování a to jak ze strany věřících, jejichž zástupci předali otci biskupovi kytičku, tak i ze strany otce biskupa, který všem přítomným poděkoval za účast a vřelé přivítání.

V homílii hovořil otec biskup o historii poutního místa Mariahilf. Historie místa se začala psát v době třicetileté války, kdy sem v roce 1647 přitáhli Švédové. 18. července na hoře Boží dar, po útěku z města, žena místního řezníka Anna Tannheiserová porodila po prosbě Boha o pomoc a po přímluvě Svatou Pannou zdravého syna Martina, s nímž se pak vrátila domů.

Ten prožil život jako vážený muž – radní svého města. Jeho dcera Dorota Weisová pak splnila poslední otcovo přání. Nechala zhotovit obraz Bohorodičky a zavěsit jej na staré jedli v lesní samotě, kde se její otec narodil. Stalo se tak v říjnu 1718 a již v následujícím roce toto místo začalo přitahovat první poutníky. V první polovině 18. století zde byla vystavěna dřevěná kaple, později přebudovaná na kostel. Bohoslužbě se konaly v kostele až do roku 1955, kdy je komunistické úřady zastavily a vydaly také zákaz konání poutí, které před druhou světovou válkou navštěvovalo ročně 80 a 100 tisíc poutníků.

V roce 1973 byl kostel vyhozen do povětří a buldozery srovnán se zemí. V roce 1990 byl ustanoven přípravný výbor na obnovu poutního místa. Dne 22. dubna téhož roku Svatý otec Jan Pavel II. za účasti statisíců věřících posvětil na Velehradě základní kámen pro stavbu nové mariánské svatyně. V dubnu 1993 byly zahájeny stavební práce. Olomoucký biskup Jan Graubner posvětil nový poutní kostel 23. září 1995. Slavnostní mše se zúčastnilo 12 000 poutníků ze Slezska, Moravy, Čech, Německa a Polska. Kostel je zasvěcen P. Marii Pomocné. V roce 1996 byl dobudován a dne 17. srpna 1996 posvěcen klášter – poutní dům.

Následně mluvil o zločinech na nenarozených dětech. Přes 3 miliony zabitých do této doby. A pak se divíme, že chybějí lidé, kteří by byli potřební pro společnost. Převládá neúcta k životu.

„Matko Boží, Panno Maria, s dítětem v náručí, buď stálou výzvou nám všem, že nebudeme a nesmíme rezignovat na budoucnost svého národa. Jediná cesta, kterou přišla spása je mateřská náruč Matky Boží držící děťátko – Spasitele. Panno Maria, pomoz nám najít odvahu nebát se jít Tvou cestou a nikdy nezradit svoji víru.“

V 13:30 hodin pokračovala pouť koncertem duchovní hudby. Zpívala vokální skupina Campanula a hosté.

V 14:30 hodin byla pouť zakončena závěrečným požehnáním s prosbou za nová kněžská a řeholní povolání, byly žehnány poutní upomínky a uctili se relikvie sv. Norberta, patrona neplodných manželů a těhotných žen.