Pouť k Panně Marii La Salettské na Travné

V neděli 30. září 2018 se u kapličky Panny Marie La Salettské na Travné v Mariánském údolí sešlo zhruba 50 poutníků (Čechů a Poláků), aby zde společně oslavili pouť k Matce Boží. Začátek pouti byl v 14:30 hodin u sochy Panny Marie, odkud vyšel průvod, pod vedením děkanátního pastoračního asistenta k prvnímu zastavení křížové cesty.

Křížová cesta byla obětována za živé a zesnulé farníky z Travné. Každé zastavení bylo přečteno česky a následně polsky. Mezi jednotlivými zastaveními se zpívaly písně. Po závěrečném zastavení se skupina pomodlila na úmysl Svatého otce: Otče náš a Zdrávas.

U sochy Panny Marie, od které se vycházelo, už čekal místní kněz P. Piotr Niewiadomski, SDS. Následovala modlitba bolestného růžence za všechny přítomné poutníky a jejich rodiny. Po modlitbě vyzval všechny otec Piotr, aby se přesunuli do kaple a zde byla sloužena slavnostní mše svatá.

Mše svatá byla obětována na jistý úmysl s prosbou o Boží požehnání a ochranu Panny Marie do dalších let. Přítomní si mohli také soukromě vložit své vlastní úmysly.

V kázání se četlo poselství Matky Boží v La Salette:

„Přistupte blíže, děti moje! Nebojte se! Jsem tu, abych vám oznámila velkou novinu. Jestliže můj lid neuposlechne, budu muset uvolnit rámě svého Syna. Je tak silné a těžké, že ho už déle nemůžu udržet. Už tak dlouho za vás trpím. Nemá-li vás můj Syn opustit, musím ho neustále prosit. Ale vy na to nedbáte. I kdybyste se sebevíc modlili, nikdy nebudete schopni vynahradit mi to, co jsem pro vás vytrpěla. Dala jsem vám šest dnů k práci, sedmý den jsem si vyhradila pro sebe, ale lidé mi jej nechtějí dopřát. Proto je paže mého Syna tak těžká. Rovněž ti, co jezdí s vozy, nedovedou klít, aniž by do toho nemísili jméno mého Syna. Tyto dvě věci tolik zatěžují Jeho rámě.

Zkazí-li se sklizeň, pak vaší vinou. Ukázala jsem vám to loni na bramborách, ale vy jste si z toho nic nedělali. Ba naopak. Když jste nacházeli zkažené brambory, kleli jste a brali jste nadarmo jméno mého Syna. Budou se kazit dál a letos o Vánocích už jich nebude.“

Slovo „brambory“, „pommes de terre“, však vzbudilo Mélaniinu pozornost, protože brambory se v místním nářečí nazývají „las truffas“ a slovo „pomme“ má ve zdejším nářečí pouze význam „jablko“. Obrátila se proto k Maximinovi, aby jí to vysvětlil. Avšak Krásná Paní ji předešla:

„Ach, děti moje, vy nerozumíte francouzsky, počkejte, povím vám to jinak.“

A Krásná Paní totéž pověděla dětem v jejich nářečí, užívaném v okolí Corpsu: „Si la récolta se gasta, é i re qué per vous aoutrés. Vous l’ai’ou fa véiréľan passa per las truffas …“

A pokračovala dále: „A quéou qua dé bla…“

„Kdo má obilí, ať ho ani nerozsévá. Všechno, co zasejete, sežerou červi, a vzejdou-li z něho nějaké klasy, při výmlatu se rozpadnou v prach. Nastane veliký hlad. Dříve než nastane, malé děti mladší sedmi let budou dostávat zimnici a budou umírat v náručí osob, které je budou chovat. Ostatní budou trpět hladem. Ořechy se zkazí, hrozny shnijí.“

Krásná Paní mluvila dále, ale najednou ji slyšel pouze Maximin. Mélanie sice viděla pohyb rtů, ale nic neslyšela. Za nějakou chvíli ji zase slyšela pouze Mélanie, zatímco Maximin si pohrával se svým kloboukem a koncem své hole posouval kamínky, protože tentokrát neslyšel nic on. Krásná Paní svěřila každému z nich tajemství. Poté její slova vnímaly opět obě děti:

„Jestliže se lidé obrátí, kamení a skály se promění v obilí a brambory se samy zasadí do země. A vy, děti moje, vykonáváte dobře své modlitby?“

„Ne, Paní, nevalně!“ přiznali oba pasáčci.

„Ach, děti moje, je nutné modlit se každý večer a každé ráno. Nebudete-li mít čas, pomodlete se alespoň Otčenáš a Zdrávas. Budete-li moci, modlete se více.

V létě chodí na mši svatou jen několik starších žen. Ostatní pracují v neděli celé léto. A v zimě, když nevědí, co s časem, chodí do kostela, jen aby si tropili posměch z náboženství. V postní dny se sbíhají k řeznictví jako psi.

Moje děti, už jste někdy viděly zkažené obilí?“

„Ne, Paní, neviděly“, odpověděly ihned.

„Ty však, mé dítě (Maximine), jsi je přece jednou musel vidět, se svým otcem u Coinu. Muž hospodařící na tom pozemku pravil tvému otci: ‚Pojďte se podívat na mé obilí, jak se kazí.‘ Vy jste tam šli, tvůj otec pak vzal dva nebo tři klasy do rukou, třel je v dlaních a ony se rozpadly v prach. Když jste se potom vraceli a byli jste asi jen půl hodiny cesty od Corpsu, tvůj otec ti dal kousek chleba se slovy: ‚Tu máš, synku, jez letos chleba, neboť nevím, zdali ho bude kdo jíst napřesrok, bude-li se obilí takhle kazit.‘“

„Ach, ano, Paní, opravdu tomu tak bylo!“ odpověděl Maximin. „Teď si na to vzpomínám. Před chvílí jsem si na to vůbec nevzpomněl.“

Krásná Paní skončila svou řeč znovu francouzsky:

„Nuže, mé děti, oznamte to všemu mému lidu.“

Pak se Krásná Paní přiblížila a děti ji nechaly projít mezi sebou. Jedním krokem překročila potůček a ubírala se dále, aniž by se ohlédla, a opako­vala:

„Nuže, mé děti, povězte to všemu mému lidu!“

Vše bylo řečeno. Krásná Paní vystoupila po klikaté stezce na vrchol pahorku zvaného „Malý“ (dnes je na této stezce posta­vena křížová cesta), kde se vznesla do výše asi jednoho a půl metru. Děti, které za ní běžely, se postavily před ni. Krásná Paní nejprve pohlédla k nebi, potom k zemi. Pak se obrátila k jihovýchodu a „začala splývat se září, jež ji obklopovala“, nejprve hlava, ramena, pak pomalu celé tělo. Maximin už neviděl nic než růži, která zdobila její botu. Chtěl ji utrhnout, ale jeho dlaň zůstala prázdná. Ohnivá koule zmizela a Mélanie se první odvážila přerušit mlčení: „Třeba to byla nějaká veliká světice?“ – „Kdybychom to bývali věděli dříve,“ odpověděl Maximin, „mohli jsme ji poprosit, aby nás vzala s sebou.“ Děti nerozpoznaly, s kým se to v horách setkaly.

Svaté přijímání bylo podáváno pod obojí způsobou.

Na závěr otec Piotr poděkoval všem přítomným za účast, dále těm, co pouť připravovali a nakonec i javornické schole, která zdobila mši svatou svými zpěvy. Otec Piotr všechny zve na Borůvkovou horu, kde bude sloužena mše svatá 6.10.2018 v 15:00 hodin u příležitosti výročí úmrtí o. Stefana Witczaka („Drobečka“).

Modlitba k Panně Marii La Salettské, Smiřitelce hříšníků

Naše Paní La Salettská, opravdová Matko bolestí,
vzpomeň na slzy, které jsi pro mne prolévala na Kalvárii.
Vzpomeň též na úzkostlivost, s jakou o mě stále pečuješ,
abys mne uchránila trestů spravedlnosti Boží,
a uvaž, můžeš-li mě, své dítě, nyní opustit,
když jsi pro mě tolik učinila.
Jsem touto utěšující myšlenkou povzbuzen
a přicházím k Tobě přes veškerou svou nevěrnost a nevděčnost.
Neodmítej mé prosby, ó Panno, Smiřitelko hříšníků,
ale obrať mě, vypros mi milost, abych miloval Ježíše nade vše
a abych Tě těšil svatým životem a mohl Tě vidět jednou v nebi.
Amen.

(foto: A.G.)